Ostrovy
Na které Similanské ostrovy můžete vstoupit
Jedenáct očíslovaných ostrovů, ale jen na dva můžete vstoupit. Koh Miang, Koh Similan, uzavřené želví ostrovy, Koh Bon a Koh Tachai.
Check dates and availability ↗Jedenáct ostrovů národního parku Mu Ko Similan
| Ne. | Ostrov | Přístup na břeh | Proslulý |
|---|---|---|---|
| 1 | Ko Huyong | Omezený | Největší pláž ve skupině; ochrana želv |
| 2 | Ko Payang | Omezeno | Skalnaté útvary |
| 3 | Ko Payan | Omezené | Potápěčská místa |
| 4 | Ko Miang | Ano — parkujte v hlavním sídle | Pláže Princess a Honeymoon; jediná restaurace |
| 5 | Ko Ha | Ne | Zahrada úhořů |
| 6 | Ko Payu | Ne | Šnorchlování u korálů |
| 7 | Ko Hin Pousar | Ne | Potápěčská lokalita Elephant Head Rock |
| 8 | Ko Similan | Ano | Zátoka Donald Duck Bay, vyhlídka Sail Rock |
| 9 | Ko Ba-ngu | Ne | Christmas Point; balvany a průplavy |
| 10 | Ko Bon | Žádná pláž | Vápencový ostrov; stanice na čištění rejnoků manta |
| 11 | Ko Tachai | Uzavřeno od 15. října 2016 | Vrcholná potápěčská lokalita |
Park s jedenácti ostrovy a dvěma plážemi
Národní park Mu Ko Similan byl vyhlášen v roce 1982 a rozkládá se na ploše asi 140 kilometrů čtverečních, z nichž jen zhruba 26 tvoří pevnina. Ostrovy jsou číslovány jedna až devět od jihu k severu, přičemž Ko Bon a Ko Tachai přibyly jako čísla deset a jedenáct při rozšíření parku v roce 1998. Návštěvníci běžně předpokládají, že budou přeskakovat mezi několika ostrovy. Ve skutečnosti jsou pouze dva otevřené pro vylodění – Ko Miang a Ko Similan – a ostatní slouží jako šnorchlařské zastávky, potápěčské lokality nebo jsou zcela uzavřené. Standardní jednodenní výlet znamená dvě pláže a několik zastávek ve vodě.
Ko Similan, ostrov číslo osm
Největší ostrov ve skupině a ten, ze kterého pochází každá fotografie. Jeho severní zátoka, oficiálně Ao Kuerk, ale všeobecně nazývaná Donald Duck Bay, je obloukem bledého písku lemovaným obřím žulovým balvanem, který prý připomíná kačerovu hlavu. Nad ní se tyčí Sail Rock, klín žuly nakloněný jako lodní plachta, k němuž vede krátký, ale opravdu strmý výstup přes balvany – počítejte patnáct až dvacet minut každým směrem, raději v botách než v žabkách, a s vodou. Výhled na zátoku a Andamanské moře je nejfotografovanější panoramatem jižního Thajska.
Ko Miang, ostrov číslo čtyři
Ko Miang je správním centrem parku a praktičtějším ze dvou ostrovů s vyloděním. Najdete zde velitelství strážců parku, jedinou restauraci v parku – historicky otevřenou v poledních hodinách – a toalety, což je důvod, proč se sem většina jednodenních výletů zastavuje na oběd. Dvě pláže, Princess a Honeymoon, leží na opačných stranách krátké lesní stezky a vnitrozemím vedou značené pěší trasy, kde můžete zahlédnout holuba nikobarského. Od zákazu v roce 2018 jsou zdejší bungalovy a kempy minulostí; Ko Miang je nyní přísně jen pro denní návštěvy.
Uzavřené ostrovy a proč
Ostrovy jedna, dva a tři – Ko Huyong, Ko Payang a Ko Payan – jsou pro veřejnost nepřístupné, aby se chránily hnízdící želvy a zotavující se útesy. Ko Huyong má nejdelší pláž v souostroví, což je přesně důvod, proč je zakázaný. Ostrovy pět, šest, sedm a devět nejsou formálními plážovými destinacemi; navštěvují se z vody. Ko Hin Pousar na čísle sedm je domovem Elephant Head Rock, bludiště obřích žulových balvanů, průplavů a kanálů klesajících přes čtyřicet metrů, a nejslavnější potápěčské lokality v parku.
Koh Bon a Koh Tachai jsou jiná kapitola
Dva severní přírůstky se geologicky liší od žulových Similanů. Ko Bon je vápencový a v podstatě bez pláže – dlouhý hřeben klesající od pobřeží do hluboké vody – a je nejznámější čisticí stanicí mant v parku, kde se manty objevují v sezóně od října do května. Ko Tachai, ještě dále na sever, je od 15. října 2016 pro návštěvníky na dobu neurčitou uzavřen kvůli škodám způsobeným turismem; pláž dimenzovaná asi na sedmdesát lidí pravidelně pojala přes tisíc. Správa parku veřejně diskutovala o znovuotevření s přísným denním limitem, ale nepodařilo se nám potvrdit, že by jakékoli znovuotevření bylo v platnosti.