Ostrovy
Na které Similanské ostrovy můžete vstoupit
Jedenáct očíslovaných ostrovů, ale jen na dva můžete vstoupit. Koh Miang, Koh Similan, uzavřené želví ostrovy, Koh Bon a Koh Tachai.
Check dates and availability ↗Jedenáct ostrovů národního parku Mu Ko Similan
| Ne. | Ostrov | Vstup | Známý pro |
|---|---|---|---|
| 1 | Ko Huyong | Omezený přístup | Největší pláž ve skupině; ochrana želv |
| 2 | Ko Payang | Omezený přístup | Skalní útvary |
| 3 | Ko Payan | Omezený přístup | Potápěčské lokality |
| 4 | Ko Miang | Ano — centrála parku | Pláže Princess a Honeymoon; jediná restaurace |
| 5 | Ko Ha | Ne | Zahrada úhořů |
| 6 | Ko Payu | Ne | Šnorchlování u korálů |
| 7 | Ko Hin Pousar | Ne | Potápěčská lokalita Elephant Head Rock |
| 8 | Ko Similan | Ano | Donald Duck Bay, vyhlídka Sail Rock |
| 9 | Ko Ba-ngu | Ne | Christmas Point; balvany a průplavy pro plavání |
| 10 | Ko Bon | Žádná pláž | Vápencový ostrov; čistící stanice pro manty |
| 11 | Ko Tachai | Uzavřeno od 15. října 2016 | Špičková potápěčská lokalita |
Park jedenácti ostrovů a dvou pláží
Mu Ko Similan byl vyhlášen národním parkem v roce 1982 a rozkládá se na ploše přibližně 140 kilometrů čtverečních, z nichž jen asi 26 tvoří pevnina. Ostrovy jsou číslovány od jedné do devíti od jihu na sever, přičemž Ko Bon a Ko Tachai byly přidány jako číslo deset a jedenáct, když byl park v roce 1998 rozšířen. Návštěvníci běžně předpokládají, že budou přeskakovat mezi několika ostrovy. Ve skutečnosti jsou pro vylodění otevřeny pouze dva — Ko Miang a Ko Similan — a zbytek jsou zastávky na šnorchlování, potápěčská místa nebo zcela uzavřené lokality. Standardní jednodenní výlet znamená dvě pláže a několik zastávek ve vodě.
Ko Similan, číslo osm
Největší ostrov ze skupiny a ten, ze kterého pochází každá fotografie. Jeho severní zátoka, oficiálně Ao Kuerk, ale všeobecně nazývaná Donald Duck Bay, je oblouk bledého písku podepřený obrovským žulovým balvanem, o němž se říká, že připomíná kachní hlavu. Nad ním se tyčí Sail Rock, klín žuly nakloněný jako lodní plachta, k němuž vede krátký, ale opravdu strmý výstup přes balvany — počítejte patnáct až dvacet minut tam i zpět, v botách, ne v žabkách, a s vodou. Výhled na zátoku a Andamanské moře je nejfotografovanější panoráma jižního Thajska.
Ko Miang, číslo čtyři
Ko Miang je správní centrum parku a praktičtější ze dvou ostrovů pro vylodění. Nachází se zde ředitelství strážců parku, jediná restaurace v parku — historicky otevřená uprostřed dne — a toalety, a proto se zde většina jednodenních výletů zastavuje na oběd. Dvě pláže, Princess a Honeymoon, leží po obou stranách krátké lesní stezky a vnitrozemím procházejí značené pěší trasy, kde můžete spatřit holuba nikobarského. Od zákazu v roce 2018 jsou bungalovy a kemp, které zde kdysi stály, pryč; Ko Miang je nyní přísně jednodenní záležitostí.
Uzavřené ostrovy a proč
Ostrovy jedna, dva a tři — Ko Huyong, Ko Payang a Ko Payan — jsou uzavřeny veřejnosti, aby chránily hnízdící želvy a obnovující se útes. Ko Huyong má nejdelší pláž v souostroví, což je právě důvod, proč je nepřístupný. Ostrovy pět, šest, sedm a devět nejsou formálně plážovými destinacemi; navštěvují se z vody. Ko Hin Pousar na čísle sedm je domovem Elephant Head Rock, bludiště obřích žulových balvanů, průplavů a kanálů klesajících přes čtyřicet metrů, a nejslavnější potápěčskou lokalitou v parku.
Koh Bon a Koh Tachai jsou úplně jiná liga
Dva severní přírůstky se geologicky liší od žulových Similan. Ko Bon je vápencový a v podstatě bez pláže — dlouhý hřeben táhnoucí se od pobřeží do hluboké vody a nejznámější čistící stanice pro manty v parku, kde se manty objevují v sezóně od října do května. Ko Tachai, ještě severněji, je od 15. října 2016 uzavřen pro návštěvníky na dobu neurčitou kvůli poškození turismem; pláž dimenzovaná pro přibližně sedmdesát lidí pravidelně přijímala přes tisíc. Úřad veřejně diskutoval o jejím znovuotevření s přísným denním limitem, ale nepodařilo se nám potvrdit, že by nějaké znovuotevření bylo v platnosti.